V roce 2019 byla publikována mezinárodní studie Does Subjective Health Affect the Association between Biodiversity and Quality of Life? Insights from International Data zaměřená na biodiverzitu a kvalitu života. (SKEVINGTON & EMSLEY, 2019) Význam této studie spočívá ve velikosti a pestrosti účastníků. Autoři zde zahrnuli vzorek populace složené z více jak tři a půl tisíce jedinců z 15 zemí. Metodika studie byla založená na výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO). Každý z účastníků vyplňoval dotazník pokrývající oblasti spirituality, náboženství a osobních přesvědčení. Hlavní dotazník kvality života (WHOQOL SRPB) obsahoval 132 položek hodnocených na pětibodové likertově škále. Tento hlavní dotazník byl doplněn o složku zdraví. Primárním cílem studie bylo zjistit, zda je subjektivně vnímané zdraví zprostředkujícím faktorem mezi biodiverzitou a kvalitou života. Z výsledků vyplývá, že biodiverzita (BD) s kvalitou života (QoL) úzce souvisí. Ale zároveň jsme se dozvěděli, že nebyl nalezen důkaz o zprostředkujícím účinku zdraví a vztahu BD-QoL. Vysoká BD je spojena s lepšími duchovními kvalitami života, zejména s nadějí a optimismem. Dále byla prokázaná silná pozitivní korelace s vírou, smyslem a cílem života, vnitřní silou, spiritualitou, vnitřním klidem, celistvostí a integrací. Výzkum poukázal na významnou shodu pro čtyři z pěti psychologických aspektů: nejvyšší pro sebehodnocení, následované kognicí a pozitivními pocity. Vysoká BD byla spojená pouze se dvěma životními kvalitami negativně, a to konkrétně u vnímaných finančních zdrojů a fyzického bezpečí a jistoty.
Review Biodiversity and human health: evidence for causality? (HOUGH, 2014) shrnující výsledky 54 pečlivě vybraných studií zkoumá příčinný vztah mezi biodiverzitou a zdravím u člověka. Teoretická práce je rozdělena do tří oddílů podle toho, jak moc přímý (či zprostředkovaný) je kontakt participantů s biologickou rozmanitostí prostředí. Autor zde rozlišuje přímou, nepřímou a vnitřní expozici. Nepodařilo se najít obecně platné důkazy o pozitivním dopadu biodiverzity na lidské zdraví. Z některých uvedených studií se zdá, že biodiverzita by mohla mít pozitivní dopad na mikrobiom člověka, nicméně bude nutné provést další úzce zaměřené studie, aby se předpoklad mohl potvrdit. Rupert L. Hough upozorňuje, že jakýkoliv další výzkum musí vyloučit vliv socioekonomického statusu.
Systematické review The impact of green space and biodiversity on health z roku 2019 (LAI & FLIES et al., 2019) vyhodnocuje závěry celkem 275 studií zaměřených na psychologické či fyziologické účinky přírodního prostředí, z toho 45 studií zkoumalo též účinky biodiverzity. Různorodé přírodní prostředí prokazatelně pomáhá zdraví, což vyplývá zejména z epidemiologických studií zaměřených na imunitu. Prostředí, v němž se pohybujeme, ovlivňuje různorodost mikrobiálních organismů na kůži, a to formuje naši imunitu. „Zelené plochy byly spojeny s větší mikrobiální rozmanitostí na kůži a nižší mírou alergických onemocnění.“ (Ibid.) Závěry review k účinkům expozice vysoké biodiverzity jsou spíše diskutabilní. Podle autorů víme stále velmi málo na to, abychom mohli závěry mezioborového výzkumu promítnout do praxe, například při navrhování parků a jiných městských zelených ploch.
Britský vědecký tým publikoval v roce 2014 text nazvaný A systematic review of the health and well-being benefits of biodiverse environments, kde zkoumá přínosy biologicky rozmanitého prostředí na zdraví. (LOVELL & WHEELER et al., 2014) Tato práce zahrnuje celkem 17 studií, přičemž se jedná o 15 kvantitativních a 2 kvalitativní. „Deset ze 16 studií zahrnutých do analýzy zdůraznilo jednu nebo více pozitivních souvislostí (hodnocených nebo vnímaných) mezi biologickou rozmanitostí a jedním nebo více výsledky v oblasti zdraví nebo pohody. Jedenáct studií uvedlo výsledky, které buď nenaznačovaly žádný jasný vztah, nebo nebyly jednoznačné, pokud jde o směr vztahu.“ (Ibid.) Ze závěrů kvalitativních studií vyplývá, že prostředí bohaté na flóru a faunu zvyšuje každodenní pohodu, štěstí a má i zdravotní přínosy. Na druhou stranu, významný počet dotazovaných spojoval biodiverzitu se svými obavami o úrodu a je třeba připustit, že druhá ze zahrnutých studií popírá pozitivní vliv na pohodu (well-being). Účastníci vnímali vysokou biodiverzitu jako krásnou a přirozeně hodnotnou, ale nikoliv bezvýhradně. Tým výzkumníků uzavírá review podrobnou rozvahou nad nejednoznačnými výsledky, které mohou být způsobené mj. nejasnou nebo rozdílnou definicí klíčových pojmů „biodiverzita“, „zdraví“ a „pohoda“ v zahrnutých studiích. Pro další výzkum doporučili užší a jasnější pojmové uchopení problematiky, plus důraz na příčinnou souvislost. „…stávající váha důkazů naznačuje, že má smysl pokračovat ve zkoumání souvislostí mezi biologicky rozmanitým prostředím a dobrým zdravím a pohodou…“ (Ibid.)
V mnoha studiích o biofilii je diskutovaná lidská schopnost biodiverzitu vnímat. Za běžných okolností, kdy člověk pouze prochází lesem, anebo ho pozoruje z jednoho stanoviště, má omezené prostředky, jak diverzitu živých organismů zhodnotit. Schopnost vnímat diverzitu bude narážet na omezené možnosti smyslové percepce, kognitivních schopností jedince, ale také bude pravděpodobně rozdílná schopnost vnímat různé druhy či taxony. Nejstarší studií zařazenou do našeho přehledu je práce zaměřená na zhodnocení psychologického přínosu městských zelených ploch. (FULLER & IRVINE et al., 2007) Výsledky této práce jasně ukazují na souvislosti mezi druhovou bohatostí městské zeleně a pohodou (well-being) návštěvníků. „Lidé nejpřesněji hodnotili viditelné statické složky biodiverzity, konkrétně druhovou bohatost rostlin. Méně přesné bylo vnímání bohatství ptáků a motýlů, což jsou pravděpodobně skrytější složky městských ekosystémů z hlediska chování, respektive snadného rozlišování druhů.“ (Ibid.) Nejvýraznější složkou vnímané biodiverzity je ta komponenta, která je nejvýraznější pro dominantní lidský smysl, tedy zrak. Podle této britské studie záleží především na bohatosti rostlinných druhů, která koreluje s pozitivním účinkem na psychologické charakteristiky člověka.
Subjektivní vnímání biodiverzity prostředí řeší také článek publikovaný v roce 2012 v magazínu Bioscience. (DALLIMER & IRVINE & SKINNER, et al., 2012) Výzkumný tým nenašel důkazy pro souvislost mezi vnímanou a skutečnou druhovou bohatostí u žádné ze tří taxonomických skupin (rostliny, ptáci, motýli). Na druhou stranu zde byla identifikovaná pozitivní korelace mezi vnímanou diverzitou a pokryvností stromů. Zdá se, že obtížně vnímatelná biodiverzita byla převedena laickými účastníky výzkumu na jasněji rozlišitelnou hustotu zalesnění. Zároveň ale považujeme za důležité zjištění, že vnímaná (nikoliv objektivně měřená) biodiverzita všech tří taxonů pozitivně korelovala se subjektivní pohodou (well-being). „S výjimkou ptáků lidé nedokázali přesně posoudit druhovou bohatost svého okolí. Návštěvníci proto získávají pohodu z lokalit, které vnímají jako biologicky rozmanité, i když nejsou schopni určit, které lokality jsou ve skutečnosti rozmanitější.“ (Ibid.)
V roce 2020 byla publikována další britská studie zaměřená na biodiverzitu městské zeleně. (CAMERON & BRINDLEY & MEARS et al., 2002) Tento výzkum využil aplikaci mobilního telefonu pro záznam emocí u lidí, kteří navštívili jednu ze 945 zahrnutých lokalit. Pozoruhodné je, že výsledky ukazují na silnou korelaci mezi vnímanou a skutečnou biodiverzitou, i mezi biodiverzitou a pozitivní emoční reakcí. Početnost ptáků v lokalitě (nehledě na druhy) středně silně korelovala s pozitivními emocemi, ale pozorování většího množství ptáků jednoho běžného druhu pozitivní emoce nevyvolávalo. Velikost stanoviště a délka expozice byla důležitá pro sílu emocionálního efektu. Delší interakce s prostředím vykazující vyšší biodiverzitu vykázala silnější pozitivní dopad na emoční rozpoložení jedince. V souladu s výše zmíněným review (HOUGH, 2014) a jeho doporučeními tato studie vyloučila vliv socioekonomického statusu účastníků na výsledky výzkumu. „Tyto údaje poskytly jistotu, že metriku vnímané biologické rozmanitosti lze použít jako zástupný ukazatel skutečné úrovně biologické rozmanitosti.“ (CAMERON & BRINDLEY & MEARS et al., 2002)
Napsat komentář