Z literatury dostupné k tématu biodiverzity a lidského zdraví jsme postupně nabyli dojmu, že je velmi těžké udělat jednoznačný závěr, nebo alespoň tvrzení, které by se ukázalo být nosné a navedlo nás při pátrání dále. Přesto se o to mnoho studií pokouší a minimálně jedno téma se objevuje. Výše uvedené reporty Millennium Ecosystem Assessment odkazují na provázanost biodiverzity a infekčních chorob. Jak si ukážeme dále, tomuto tématu se průběžně věnovaly práce zveřejněné v prestižním magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS).
Hypotéza, která tvrdí, že biologická rozmanitost snižuje riziko infekčních chorob, se objevila nejpozději v polovině 20. století. (MCCALLUM, 2015) Později začala být hypotéza označována jako „efekt ředění“ (dilution effect) a infekční choroby zkoumány napříč živočišnými druhy a různě definovanou biodiverzitou prostředí. Na začátku stálo zjištění, že přenos malárie na člověka je možné efektivně omezovat zvyšováním počtu jiných vhodných hostitelů (např. skotu). Komentář Iana H. McCalluma v PNAS upozorňuje na jednu důležitou zákonitost. Nejde o samotnou vysokou biodiverzitu prostředí, která by zajistila nízkou pravděpodobnost přenosu infekční choroby. Problematické je snižování počtu druhů-hostitelů, které v omezeném prostředí znamená, že na menší počet hostitelů připadne stejné množství parazitů a různých patogenů. Vychýlený poměr hostitelů a patogenů bude zvyšovat tlak na přeživší druhy.
Studie Environmental biodiversity, human microbiota, and allergy are interrelated publikovaná v žurnálu PNAS v roce 2012 (HANSKI & VON HERTZEN & FYHRQUIST et al., 2012) se zabývá tzv. hypotézou biodiverzity. Stále větší množství lidí žije ve velkých městech, kde je obtížný kontakt s přírodními prvky a zejména druhově bohatým prostředím. Tento nedostatek přímého kontaktu nepříznivě ovlivňuje lidskou komenzální mikrobiotu a její imunomodulační schopnost. (Ibid.) Jak ukázal tento výzkum, biodiverzita prostředí pozitivně koreluje s kožní mikrobiotou lidí. Snížená různorodost životního prostředí se zdá, že je průkazně předpokladem pro vyšší výskyt různých alergií. „Interakce s přírodními prvky prostředí může nejen zvýšit celkovou pohodu lidí v městských oblastech, ale také obohatit komenzální mikrobiotu a posílit její interakci s imunitním systémem, což má dalekosáhlé důsledky pro veřejné zdraví.“ (Ibid.) „Old Friends“ (OF) neboli česky Staří přátelé je označení pro široké spektrum organismů, zejména parazitů, s nimiž se náš lidský druh vyvíjel stovky tisíc a miliony let. Díky tomu je organismus zdravého jedince přizpůsoben vlivu OF organismů a potřebuje je pro správné fungování. Staří přátelé se podílejí na modulaci imunoregulace (ROOK, 2013). Problém se vzrůstající tendencí k autoimunitním chorobám spočívá v tom, že moderní městské prostředí neobsahuje dostatek ektoparazitů, bakterií a zejména helmintů. Posledně jmenovaná kategorie parazitických červů patří mezi makroskopické organismy, kterých se lidské tělo nedokáže zbavit, ale musí je umět tolerovat. „Helminti, jako jsou krevní hlístice, které se nikdy nedostanou do střeva, jsou silně imunoregulační a nejnovější údaje se týkají také kůže a dýchacích cest.“ (Ibid.) Pokud proces imunoregulace prostřednictvím OF selže, člověk je náchylný na chronická zánětlivá onemocnění, kardiovaskulární choroby a některé formy depresí způsobených záněty. Vyjmenované zdravotní problémy ohrožují především městskou populaci, ale nevyhýbají se ani venkovským obyvatelům, protože v průmyslovém typu zemědělství převládají monokultury a ty diverzitou organismů vhodných pro posílení imunoregulace příliš neoplývají.
Člověk je produktem evoluce a stejně jako jiní živočichové je přizpůsobený prostředí, v němž se tak dlouho vyvíjel. Na základě těchto zjištění navrhuje Graham A. Rook zařadit mikrobiální biodiverzitu mezi důležité ekosystémové služby podporující lidské zdraví.
Výše zmíněným efektem ředění se zabývá také metaanalýza zveřejněná v PNAS v roce 2015. Práce publikovaná pod názvem Biodiversity inhibits parasites: Broad evidence for the dilution effect (CIVITELLO & COHEN & FATIMA et al., 2015) obsahuje formální analýzu nad daty mnoha dílčích studií: celkem 202 výsledků, které zahrnují 61 druhů parazitů! Výzkumný tým Davida J. Civitella přišel s jasnými závěry o příčinné souvislosti. „Nalezli jsme přesvědčivé důkazy o ředění, které je nezávislé na hustotě hostitelů, designu studie a typu a specializaci parazitů. Druhá analýza zjistila podobný vliv diverzity v systémech rostlina-býložravec. Biodiverzita tedy obecně snižuje parazitismus a herbivorii.“
Hamish I. McCallum zmiňuje i jiné metaanalýzy na téma efektu ředění. Nemají tak jednoznačný důkaz o pozitivním vlivu biodiverzity, ale když referuje o práci týmu Davida J. Civitella, říká jednoznačně, že tento článek obsahuje zdaleka nejvíce vyhodnocených studií, a proto má vyšší kredibilitu. Novější článek z magazínu Parasitology tvrdí, že „důkazy o existenci efektu ředění byly zaznamenány přibližně v 80 % studií, které se zabývaly vztahem mezi diverzitou a nemocí, […]“. (HUANG & VAN LANGEVELDE & ESTRADA-PEÑA, 2016) Poznatky o vztahu mezi poklesem biodiverzity a zvyšováním rizika infekčních chorob bychom měli postupně zavést do praxe. Zdá se, že péče o lesy, louky a pole souvisí se zdravím populace více, než jsme si dříve dokázali představit. V zájmu zachování zdraví a samozřejmě i obecného blahobytu musíme dbát o rozmanitost živých organismů. Znalosti nabyté vědeckým výzkumem je třeba uplatnit při péči o stávající zelené plochy (např. zabránit fragmentaci krajiny), ale bezpochyby i při navrhování zcela nových míst s dominantní složkou přírody.
Napsat komentář